Imrich GABLECH (*1915 - †2016)

• Číst příběh (PDF, 0 kB)

Z letadla zbyly jen kovové trubičky, jinak celé shořelo

Letec Imrich Gablech z Havlíčkova Brodu patří k těm, kteří se zapojili do bojů proti Hitlerovi ještě na samém začátku války. Těsně před ní totiž se svým letadlem odvážně přeletěl do Polska a tam se zúčastnil válečných operací.

Na přepadení Polska nedokáže zapomenout. Navzdory tomu, že polská armáda prakticky jen ustupovala, on se svým letadlem bojoval. „Pronásledovali mne. Poslední záchrana byla řeka Visla. Bylo slunečno, hladina se leskla a já se přilepil na vodu, která byla jako zrcadlo. Oni mne nemohli tak snadno zaměřit,“ vypráví.

Jenže musel přistát. Letiště bylo v plamenech, tak to zkoušel do korun stromů, které zdálky vypadaly jako louka. „Pak jsem uviděl mýtinku a zkusil přistát na ní.“ Skončilo to saltem. Víc si nepamatuje. Když se probral, seděl opřený o borovici a vzpomínal na dětství, kdy si jako malí kluci dělali ohníčky. Jeden takový ohníček viděl – to bylo jeho letadlo. „Z letadla zbyly jen kovové trubičky […]. Jinak celé shořelo.“

Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 poblíž slovenského Nového Mesta nad Váhom. Rodiče byli zemědělci, ale synovi dopřáli vzdělání, takže začal chodit na gymnázium a získal prospěchové stipendium. Otec s matkou si představovali, že bude knězem, ale on se přihlásil k letectvu. Později vzpomínal, že pro rodiče to byla rána. Takže absolvoval leteckou školu. Poté působil v polní letce na Slovensku. Po rozpadu Československa a okupaci českých zemí myslel jen na to, jak by mohl utéct do ciziny a bojovat. Slovenský štát se tedy rozhodl opustit. Stalo se to dne 7. června 1939, kdy čtyři letadla uletěla ze Slovenska do Polska.

V polském Deblinu začal působit v rámci polského letectva. Při německém náletu na Deblin stačil uletět, ale při pronásledování havaroval. Ovšem podařilo se mu najít jiný stroj a znovu uletět. Mířil na východ Polska, kde se setkal s dalšími letci. Jenže tam už polské území zabírali sovětští vojáci, a sice podle dohod vyplývajících z paktu Molotov–Ribbentrop, což samozřejmě Gablech nemohl tušit. Takže 18. září 1939 byla jeho skupina obklíčena a on zatčen. Zažil hlad a násilné rabování. On sám byl obviněn ze špionáže.

Hned na začátku zažil, jak mu sovětský důstojník nařizoval podepsat jakýsi protokol. „V ruštině! O půlnoci! Já řekl, že nepodepíšu, že nerozumím. A on vytáhl pistoli a přiložil mi ji ke spánku: Podepiš! Ale já jsem nepodepsal. Sovětský důstojník se překvapeně divil, že se nebojím. A pistoli schoval.“ Jenže to pořád nebylo to nejhorší. „Nejhorší bylo, když jsem v gulagu oslepl. Z hladu! Dostal jsem se z toho díky rybímu tuku, který jsem jedl a který mi pomohl. Ten gulag byl opravdu nejhorší, ale pořád jsem věřil, jsem věřící člověk, i v těch nejhorších chvílích jsem věřil.“

Zachránilo ho vypuknutí války mezi Hitlerem a Stalinem. Bývalí spojenci se stali nepřáteli a Sovětský Svaz potřeboval každého vězně. A také potřeboval spolupracovat s Brity, kteří do té doby bojovali sami. Gablech byl propuštěn z lágru a dostal se do Británie, kde se přihlásil k československé jednotce. Chtěl zase létat, ale při přistání se mu udělalo špatně. Omdlel. Byl to samozřejmě ještě následek jeho pobytu v sovětském lágru.

„Omdlel jsem při přistání, a britský důstojník mne vzal do kanceláře. Já jsem ještě pořádně neuměl anglicky, tak jsem se domlouval tak tak. On mi nalil whisky a ptal se, v čem je problém. Já řekl, že jsem se vrátil z gulagu. On se zlobil, že jsem to neřekl hned, že jsem na to měl upozornit. Ale já se bránil. Řekl jsem, že my jsme malý stát, a já jsem utekl, abych bojoval. Že chci bojovat […]. Neutekl jsem proto, abych se někde schovával […]. Proto jsem utekl […].“

Pracoval tedy jako letecký dispečer, což mu vydrželo až do konce války. Po návratu do osvobozeného Československa působil u letecké kontroly, rok po komunistickém převratu byl však z armády propuštěn. Nemohl sehnat zaměstnání, nakonec jich vystřídal více, například pracoval jako účetní v pilníkárně. V roce 1951 byl dokonce krátce zatčen. Pro komunistický režim byl totiž nebezpečný stejně jako ostatní odvážní letci z Británie.

Nakonec se dočkal pádu komunismu a také uznání od Čechů, Slováků, Britů, Rusů i Poláků. Pokud mu stačily síly, účastnil se besed ve školách a vyprávěl své vzpomínky.

Autor textu Luděk Navara